Jak lze zjistit dluhy zesnulé osoby?

01.05.2025

Pozůstalým po smrti blízkého člověka zbydou nejen smutek a oči plné slz, ale také starosti, zda zesnulý nezanechal dluhy a jakým způsobem je možné tyto dluhy zjistit. Dědictví se totiž nepřijímá pouze s aktivy, ale i s případnými závazky.

Notářské řízení a jeho role při zjišťování dluhů

Po úmrtí osoby je zahájeno dědické řízení, které vede notář jako soudní komisař. Notář má za úkol zjistit a evidovat veškerý majetek i dluhy zesnulého. Dědici obdrží informaci o zahájení dědického řízení a jsou vyzváni, aby poskytli všechny dostupné informace o majetku a závazcích zemřelého.

Během dědického řízení notář prověřuje různé registry a databáze, aby získal co nejúplnější přehled o finanční situaci zesnulého. Kromě majetku se zaměřuje i na možné pohledávky a závazky, což zahrnuje například hypotéky, spotřebitelské úvěry, kreditní karty, leasingy či jiné formy půjček. Pokud zesnulý vlastnil nemovitost, notář ověřuje, zda na ní neváznou zástavní práva nebo exekuce.

Kontrola bankovních účtů a závazků

Bankovní instituce jsou povinny sdělit notáři informace o účtech a pohledávkách zesnulého. Pokud měl zesnulý vedené účty v různých bankách, může notář kontaktovat příslušné banky a získat údaje o případných dluzích, například o přečerpaných účtech, nesplacených úvěrech či jiných závazcích. Dědicové se mohou také obrátit na banky sami a požádat o informace, přičemž musí doložit svou oprávněnost například předložením úmrtního listu nebo potvrzení o účasti v dědickém řízení.

Prověření dluhů v registrech dlužníků

Dědicové mohou také prověřit, zda zesnulý nebyl veden v registrech dlužníků. Mezi nejdůležitější patří Bankovní registr klientských informací (BRKI), Nebankovní registr klientských informací (NRKI) a registr SOLUS. Tyto databáze obsahují informace o úvěrové historii a nesplacených závazcích. Přístup do těchto registrů je však omezen a obvykle jej má pouze notář, případně oprávněné osoby po doložení potřebných dokumentů.

Dalším důležitým registrem je Centrální evidence exekucí, kterou spravuje Exekutorská komora ČR. Tento registr obsahuje informace o probíhajících exekucích, které mohou být klíčovým vodítkem pro dědice. Pokud měl zesnulý dluhy, které vedly k exekučnímu řízení, budou v tomto registru uvedeny. Stejně tak je vhodné prověřit Insolvenční rejstřík, který poskytuje informace o osobách, které prošly oddlužením nebo jejichž majetek byl prodán v rámci insolvenčního řízení. Skvělou pomocí je i náš portál Lustratio.cz, který dokáže rychle zjistit informace z Exekutorské komory České republiky, insolvenčního rejstříku a katastru nemovitostí České republiky.

Závazky vůči státním institucím a věřitelům

Důležité je také prověřit, zda zesnulý neměl dluhy vůči státním institucím, například neuhrazené daně, sociální či zdravotní pojištění. Dědicové mohou požádat o informace u příslušného finančního úřadu, zdravotní pojišťovny nebo správy sociálního zabezpečení. Pokud zesnulý podnikal, mohou být závazky vůči státu ještě rozsáhlejší, a proto je vhodné prověřit také obchodní rejstřík a živnostenský rejstřík. Někdy se stává, že dluhy nejsou zaznamenány v registrech, protože se jedná o závazky mezi fyzickými osobami, například nevrácené půjčky od rodiny či přátel. Pokud existuje podezření na takové závazky, je vhodné kontaktovat osoby z okolí zesnulého a ověřit, zda neexistují neformální dohody o půjčkách.

Jak postupovat, pokud se objeví dluhy?

Pokud dědicové zjistí, že zesnulý zanechal dluhy, mají několik možností, jak situaci řešit. První možností je dědictví přijmout, což znamená, že přebírají nejen majetek, ale i všechny závazky. Pokud však mají obavy, že dluhy převyšují hodnotu dědictví, mohou požádat o tzv. výhradu soupisu, která znamená, že odpovídají za dluhy pouze do výše nabytého dědictví. Druhou možností je dědictví odmítnout, čímž se dědicové zcela zbaví nejen závazků, ale i veškerého děděného majetku. Odmítnutí dědictví musí být učiněno do jednoho měsíce od zahájení dědického řízení. Pokud dědic tuto lhůtu promešká, dědictví přijímá automaticky. Třetí možností je dohoda mezi dědici o vypořádání dluhů, kdy se dědicové mohou domluvit, jak budou dluhy rozděleny. V některých případech může být vhodné jednat přímo s věřiteli o možnosti splátkového kalendáře nebo o jiných formách vypořádání.